Krásy zimy a uvědomění, které s sebou přináší

Jsem na cestě z práce domů a po celodenním kolotoči, který v lesní školce nejen v těchto mrazivých dnech roku denně zažíváme, se mi hlavou honí spousta myšlenek. Myšlenek, co všechno jsem dnes ještě chtěla stihnout. Tolik povinností mě čeká a den se s pohledem k horizontu rychle chýlí ke konci.

Je nádherný podvečer a já se vracím domů vstříc zapadajícímu slunci na obzoru. Mezi červánky na obloze přede mnou se všechny moje myšlenky pomalu rozplývají a zůstává pouze jedna. Po mrazivém dni s dětmi venku, kdy je -10°C pod nulou i víc, všechno kolem pokrývá sněhobílá peřina a pod ní život ještě tiše spí, mě zaplaví obrovská vděčnost za takovou překrásnou zimu a její bohatství.

Ano, taky jsem milovník léta, nádherných dlouhých slunečných dní plných radosti, tepla, vody, pohybu, života… Ale zrovna tak miluji i zimu a další roční období. Každé má své kouzlo a dary, bez nichž si nedokážu svůj život už ani představit. Miluji naše podnebí, střídání ročních období i místo, kde žijeme a můžeme tento cyklus prožívat zas a znovu.

A letošní kouzelná zima, s bílými závějemi podél cest, zasněženými pláněmi a zamrzlými rybníky je pro přírodu požehnáním a pro mě jako odměna. Odměna za to, že jsem, že respektuji tento přirozený řád a že jsem v souladu s přírodou, která mě obklopuje. V souladu s tichem, kterým vládne paní Zima.

A hned je jasné, která myšlenka v mé hlavě při krátkém vnitřním zvažování nad všemi ostatními „vévodí“. Jenže ty další se prodírají před ni a chtějí být vyslyšeny. Jistě, mohla bych po příjezdu domů začít hned se svými povinnostmi a mít je tak co nejdřív hotové. Vždyť úkoly bychom měli mít splněné jako první a až pak si dopřát čas na to, co nás tolik baví. Všichni přece dobře známe, co jsme slýchávali už jako děti: ‚První práce a potom zábava‘, ‚Bez práce nejsou koláče‘, nebo ‚Práce nepočká‘.

Jenže ona počká! Ba dokonce tam bude a nikdo ji za nás neudělá. A tak konečně pouštím tato zkostnatělá přesvědčení a přestávám odkládat radosti a zábavu, na které se v tom kolotoči povinností jinak nemusí dostat nikdy řada.

V tuhle chvíli dávám průchod té nejlepší myšlence ze všech a i po tak náročném dni plném opravdových zimních zážitků je prostě zamrzlý rybník přesně ta pravá volba pro mě. Takže hurá pro brusle a bez váhání na led, než slunce zapadne docela a všude zavládne mrazivá tma.

Pomalu se sešeřívá a vzduch začíná tuhnout v ústech. Ještě aspoň chvíli si užít ten skvělý pocit, kdy nože řežou hladký povrch, já kloužu po hladině a hlava je prázdná a čistá jako bych ani neměla za sebou celý den s dětmi a před sebou večer plný ‚povinností‘. Přesně tahle chvíle do nich totiž náhle vnáší lehkost a radost a docela mění jejich původní obraz v mojí hlavě.

Najednou se ty úkoly jeví jako běžné kroky na cestě, které mohou být daleko příjemnější, než se zdálo. S tímhle naladěním půjde totiž všechno mnohem snáz a veseleji. Navíc budu-li se mračit a svou práci dělat s nechutí, stejně si ji tím neusnadním ani nezpříjemním, a už vůbec ji neurychlím.

A právě zábava a všechny ty krásné a radostné zážitky mi pak přináší lehkost a potěšení do všech ostatních činností, mou práci nevyjímaje. Vědomě si dopřát to, co mě baví, a bez výčitek to přestat stále odkládat je pro mě někdy výzvou. Ale dnes už vím, proč je to tak důležité a že je to správně…

Prostě zábava první a pak jde všechno snáz, včetně našich ‚povinností‘.