zvířat, lidí a jiných bytostí
Óooo ano… Říká se často „Dnes anebo nikdy“. Rozhodně být věčným odkladačem a nakonec nic neuskutečnit je občas i mým tématem a upřímně, i mě to dožene a vztekám se a zlobím sama na sebe, že se k některým věcem nedokážu dokopat. Je vám to povědomé? Taky to znáte? Kdo by nechtěl umět svá přání a předsevzetí hned uvést do života, nebo své nápady hned...
Nikdy nebyla příhodnější doba začít se věnovat stavu svého zdraví, než je právě teď! A pokud budeme čekat, nejspíš ten správný čas ani nikdy nenastane. Kdy jindy než nyní začít přistupovat ke svému zdraví aktivně a zodpovědně? Kdy jindy nastane vhodnější doba na to, abychom se začali hlouběji zabývat tím, co a jak ovlivňuje to, jak se cítíme? A...
Jsem na cestě z práce domů a po celodenním kolotoči, který v lesní školce nejen v těchto mrazivých dnech roku denně zažíváme, se mi hlavou honí spousta myšlenek. Myšlenek, co všechno jsem dnes ještě chtěla stihnout. Tolik povinností mě čeká a den se s pohledem k horizontu rychle chýlí ke konci. Je nádherný podvečer a já se vracím domů vstříc zapadajícímu slunci na obzoru....
Upřímně? Ani nevím… Cosi mě lákalo začít psát a svým příběhem inspirovat a přinášet lidem něco, co jim možná v životě chybí, nebo dokonce něco, co možná, stejně jako já před lety, dlouho hledají. Miluju tvořit, psát, pracovat s dětmi, zahradničit, jíst, tančit a zpívat, ale ze všeho nejvíc mě baví objevovat zázraky přírody a jejich léčivou moc, ochutnávat a vychutnávat život...
Lea Štochlová